3D pohlednice, záložky, pravítka

Katechismus Uranidů

Hermann Oberth

10. kapitola

[...] Co se nás zde týká, lze shrnout do následujících sedmi vět:

1. Duše přežívá své současné tělo a podle všeho je vůbec nesmrtelná.

2. V zásadě se cvičí duše, nikoli tělo, a cvičení pokračuje i po smrti, takže v pozdějším životě se snáze učíme to, co jsme již jednou uměli.

3. Vývoj světa směřuje od chaosu ke kosmu, od anorganického k organickému, od boje všech proti všem k smysluplné spolupráci všech.

4. Tento vývoj je řízen prozřetelností a tato prozřetelnost potřebuje duše, které jsou cvičené v ovlivňování hmoty a touží po harmonickém světě. Jak si máme prozřetelnost představit, jako jednotlivce, jako pracovní společenství božských bytostí, nebo jak jinak, nebylo jasně řečeno. – Možná se zde jedná o jeden z těch pojmů, které podle kapitoly 2 přesahují chápání našich mozků.

5. Prozřetelnost není bezmezně všemocná. Může sice dosáhnout každého cíle, který si předsevzala, a jít každou cestou, kterou si zvolila. NEMŮŽE však dosáhnout každého cíle každou cestou.

6. Pro další vývoj využívá prozřetelnost CVIČENÍ DUŠÍ. Sociální pudy tvorů obecně a pozemského lidstva zvláště musí být posilovány CVIČENÍM.

7. Prozřetelnost zasahuje do průběhu naší historie pokaždé, když události nabývají směru, který by mohl odcizit Zemi od jejího účelu jako planety nápravy a cvičení.

Text: Hermann Oberth. Katechismus Uranidů. Mají naše náboženství budoucnost? 1966 (německé vydání)